Jak chutná odpuštění?
Jedna z mých klientek mi nedávno hrdě řekla:rn„Strašně mi ublížil. Nikdy mu to nezapomenu a NIKDY MU TO NEODPUSTÍM!“rnNemohla jsem si nevšimnout tohoto vítězoslavného prohlášení. Tvářila se, že tímto počinem tomu člověku nejvíce ublíží.
Nesla si den co den tuto tíhu na srdci, den co den myslela na člověka, kterému to nemůže zapomenout, pořád měla před očima tu křivdu, kterou jí způsobil. Vstávala s ním, jedla s ním, usínala s ním. A čekala, že jednou ten člověk za ní přijde a bude prosit o odpuštění.
Jenže tomu člověku to bylo úplně jedno.
A jediný, komu svým postojem ubližovala, byla ona sama. Ona byla ta jediná, kdo se tím trápil, užíral, neustále na to myslel a nemohl na to zapomenout.
Nemohla odpustit. Myslela si, že kdyby odpustila, dala by tomu člověku najevo, že schvaluje to, co jí udělal.
Žila v přesvědčení, že odpuštěním by snad toho člověka musela mít zase ráda!
To však není vůbec pravda.
Odpuštění je způsob, jak se zbavit emoční zátěže a moci vykročit svobodně do budoucnosti bez „emociální bagáže“, která nás táhne zpátky dolů do minulosti.
Jedna z mých klientek mi nedávno hrdě řekla: „Strašně mi ublížil. Nikdy mu to nezapomenu a NIKDY MU TO NEODPUSTÍM!“ Nemohla jsem si nevšimnout tohoto vítězoslavného prohlášení. Tvářila se, že tímto počinem tomu člověku nejvíce ublíží. Nesla si den co den tuto tíhu na srdci, den co den myslela na člověka, kterému to nemůže zapomenout, pořád měla před…
Zadavatel tipu, rady, nabídky:
